Náušnice pro miminko: jak to vidí naši pierceři

Narodila se holčička. Je zdravá, krásná a roste jako z vody. „A kdy bude mít náušničky?“ ptá se babička. Jenže vy si nejste jistí, jestli je to dobrý nápad. V rozhodování vám mohou pomoct názory našich piercerek a piercerů založené na odborných znalostech i osobních zkušenostech.

V Hellu píchá náušnice miminkům už mnoho let jen jediný piercer – Míla Bugtcher. Přečtěte si také jakým způsobem to probíhá a proč jsme zásadně proti nastřelování.

Často se náušnice děvčatům píchají jen proto, že se to tak prostě dělá. Ale není tomu tak všude. V Německu nebo Švýcarsku jde o kontroverzní zákrok, naopak v zemích Latinské Ameriky jde o záležitost téměř samozřejmou. První náušnice bývají často dokonce rodinným dědictvím. Ostatně i u nás jsou náušnice oblíbeným dárkem pro miminko.

Názory piercerek a piercerů

Arza
Arzapiercerka
Myslím, že důležitá je zejména osvěta. Pokud už se rodiče rozhodnou, že budou rozhodovat o trvalém zásahu do těla – vzhledu potomka (lalůčky píchnuté od miminka po letech nošení naušnic nezarůstají), měli by znát všechny aspekty, etické, praktické i estetické a rozhodnout se pro člověka, který má dostatek zkušeností, pozitivní recenze a píchne uši dobře a symetricky.

Jinak jsem v zásadě obecně proti píchání oušek dětem, protože je 21. století a tradičně píchnuté lalůčky mohou být během pár let přežitkem. Sama jsem několikrát píchala lalůčky do “zajímavějších” tvarů než jejich střed, například dva šperky nad sebe, trojúhelníček a pod. Tato volba se píchnutím středu lalůčku bohužel znemožní a to je škoda.

Zajímavé jsou taky otázky, jak by piercer měl postupovat, pokud by rodiče na píchnutí lalůčků přišli s klukem, případně chtěli píchnout víc naušnic najednou?

Shemon
Shemonpiercer a modifikátor
Obecně mám za to, že piercing ušních lalůčků u dětí není dobrá volba. Ponechám-li stranou běžné námitky, že se dítě nemůže samo rozhodnout, že může později rozhodnutí rodičů litovat atd., hlavní problém spočívá ve zdravotní a estetické stránce zákroku.

Neopomenutelnou stránkou aplikace piercingů je bolestivost. Při propichu tkáně je malé dítě vystaveno zbytečné bolesti, jejíž důvod nechápe. Nicméně musím uznat, že když jsem viděl Mílu pracovat s jeho „nejmladšími klienty“, zapůsobila na mě rychlost a klid, s kterými pracuje, takže celý zákrok neprobíhal tak nepříjemně, jak jsem si představoval.

I tak si ale myslím, že propichování dětských lalůčků je zbytečné a předčasné, zvláště pokud si připomenu radost cca osmiletých holčiček, které odcházejí z našeho salonu s novým piercingem a pýchou, že „dospělácky“ překonaly svůj strach z propichu.

Každý rodič by měl vzít na vědomí, že při hojení piercingu, ať už je proveden sebeprofesionálněji, může dojít ke komplikacím. Dítě je tak zbytečně vystaveno stresu. Navíc nemluvně přirozeně nemůže rodičům a piercerovi říci, co jej trápí, takže je řešení případného problému složitější.

Podle medicínských závěrů děvčata přestávají růst v patnácti, chlapci v šestnácti letech. Dokud rostou, rostou i jejich lalůčky. Navzdory všeobecnému přesvědčení, uši v dospělosti už nerostou. Mění však svůj tvar vlivem gravitace a stárnutí tkáně. Lalůčky bohužel někdy nerostou symetricky, a tak i precizně vyměřený piercing může ve starším věku skončit na místě, které nepůsobí tak dobře.

Mirka
Mirkapiercerka
Ako profesionálny piercer pichám uši deťom až od určitého veku. Nejde ani tak o konkrétne číslo (i keď všeobecne je to od 5- 6 roku) ako o možnosť slobodného rozhodnutia sa pre piercing. Keď si niekto sadne do mojho kresla, chcem, aby sa tak rozhodol vedome a dobrovoľne. Nechcem tam nikoho prehovárať, držať nasilu, do ničoho nútiť.

Piercing na akejkoľvek časti tela je určitá zmena, ozdoba, vyjadrenie individuality. Každý by mal rozhodnúť o svojom výzore sám. Zažila som niekoľko prípadov, kedy som so zákazníčkou konzultovala možnosti zbaviť sa piercingu či následnej jazvičky, pretože s náušnicami nebola spokojná, nestotožnila sa s nimi. To bohužial po rokoch od vpichu častokrát nie je bez chirurgického zákroku možné.

S menšími deťmi je sice prevedenie piercingu občas náročné, pretože i keď si piercing prajú, strach môže byť väčší. So správnym prístupom a s trochou trpezlivosti to však nebýva veľký problém a dievčatá takmer vždy odchádzajú s úsmevom a dobrým pocitom prekonania seba samých. Áno, piercing obnáša i bolesť, patrí to k tomu a človek je natoľko presvedčený, že to dobrovoľne zvládne. Za tých pár rokov sa mi stalo len jediný krát, že zákazníčka odišla iba s jedným pichnutým uškom, pretože na druhé sa už necítila. S úsmevom som jej vysvetlila, že sa nič nedeje a pre druhé sa vráti, keď bude pripravená. O mesiac prišla naspäť i pre druhé.

Otázkou u veľmi mladých ľudí však môžu byť iné typy piercingov. Prečo je v poriadku pichnúť lalôčik, ale chrupavka či nos už je tabu? Vyplýva to zo spoločnosti, z tradícií, zvykov a kultúry. Zatiaľ čo lalôčik je bežný, vidieť prepichnutú pusu mladého človiečika je neprijateľné, až vulgárne. Mne samej nie je prirodzené pichať iné piercingy ako lalôčky veľmi mladému človeku. Ale ja v tom vidím tiež pozadie ako zodpovednosť postarať sa o piercing náročnejší na hojenie, schopnosť dodržovať pokyny piercera, možné komplikácie z pohľadu spoločnosti, prípadné pracovné obmedzenia, či nerozvážne rozhodnutie, ktoré može zanechať trvalé následky – jazvy. 

Míla
Mílapiercer a modifikátor
Když se na to podívám z praktického hlediska, děvče se obvykle pro píchnutí uší rozhodne kolem šesti let. Piercing si sice vyžádá, ale stres, který podstupuje je zbytečně veliký. Často ve studiu dostane strach a píchnutí si rozmyslí. Když to srovnám s propíchnutím uší mimina, které brečí obvykle minutu až tři po zásahu a následně na vše zapomene, je moje volba jasná.

Uši píchám miminkům od šestinedělí do jednoho roku. Ideální je do pěti měsíců věku. Potom na piercing beru děti až kolem dvanácti let, kdy už jsou schopny celou věc promyslet a zvládnout nepohodu. Takový zážitek pak podpoří vědomí toho, že pokud něco chci, musím za to zaplatit. Tím nemyslím jen penězi.

Preferuji tedy svobodné rozhodování a rodičům vždy doporučuji, aby tento zásah dobře zvážili. Uši miminkům píchám proto, že jsem se setkal se stovkami holek a žen, které měly lalůčky z dětství propíchnuté příšerně. Práci obvykle prováděl někdo, kdo se v oboru moc nepohyboval. Následkem byly zhyzděné uši, které bych označil jako trvalé následky po nepovedeném zásahu. Po zbytek života pak holky řeší, že v uších nemohou nosit to, co by chtěly. Zde rozhodně chápu ty, kdo se rozhodnou nechat piercing provést v Hellu. Čistá, rychlá a sterilní práce se nedá srovnávat s prací pediatrů, která často tuto službu ani nechtějí poskytovat, ale raději ji provedou, protože nevědí, koho jiného doporučit.

Za mnou děti posílá několik dětských lékařek, kterým se takto dost ulevilo – nemusí dělat práci, ke které nemají blízko a zároveň mají jistotu, že vše dopadne dobře.

Tak píchnout nebo nepíchnout?

Nemůžeme říct, jestli je správné dcerce uši píchnout nebo ne. Tohle rozhodnutí je jen na vás rodičích. Víme, že často na náušničky pro miminko tlačí rodina nebo pocit, že tak se to dělá, a proto je to tak správně. My vás podporujeme v tom nechat rozhodnutí na dítěti. Pokud ale na náušnicích pro miminko trváte, náš piercer Míla Bugtcher nabízí tu nejbezpečnější a nejčistší cestu k propíchnutým ouškům.

Pokud vás zajímá, jak to mají děti Helláků, vězte, že žádné z nich nemá propíchnutá ouška. A ani nic jiného. Pokud se později rozhodnou, že náušnice chtějí, vysvětlíme jim, co píchnutí i péče o ranku obnášejí a doprovodíme je. A samozřejmě víme, kam na piercing půjdeme.

Pokud se rozhodne pro píchnutí uší miminku
Kdy píchnout uši a jaké jsou možnosti

Jak to při píchání uší dětí vypadá?