Tuhle novou posilu tatérského týmu jsme hledali opravdu dlouho. Levou zadní zvládá barvy a jeho tetování má styl. S hrdostí představujeme nejnovějšího člena Hellí rodiny, specialistu na čínský watercolor a kaligrafii, který k nám přesídlil přímo z Číny. Seznamte se s Dingem!

Kdy tě poprvé začalo zajímat tetování?

Bylo mi asi něco kolem patnácti. V tu dobu jsem začal poslouchat rock, metal, punk. Spousta muzikantů, které jsem ve videích viděl, měla tetování. Hezká tetování. Většina tetování, které jsem do té doby viděl „naživo“, byla dost hrůza. První tetování jsem si nechal udělat krátce po hudebním festivalu, kde jsem viděl spoustu povedených kérek.

Co to bylo?

Kapala na ruku. Je to náboženský předmět, pohár vyrobený z lidské lebky. To tetování pořád mám.

Jak přišel tvůj posun od zákazníka k tatérovi?

Tatér, který mě kéroval, mi nabídl, že si to u něj můžu vyzkoušet. Chodil jsem se k němu učit asi dva měsíce, ale pak jsem to vzdal. Moc jsem se nenaučil. Hlavně proto, že on sám toho moc neuměl. Dlouho jsem se pak živil hudbou. Nakonec jsem se k tetování vrátil a zapsal se do půlročního tatérského kurzu v jednom ze skvělých tetovacích salonů v Chengdu v provinci Sichuan. V Číně jsou ale tyhle kurzy těžký byznys, takže v současné době je tam velký přetlak tatérů. A to i přes fakt, že pro většinu lidí je tam tetování pořád ještě tabu.

Proč?

V Číně je tetování pořád ještě spojeno s mafií, obzvlášť mezi staršími. Navíc pokud má člověk tetování, nemůže většinou pracovat ve státních firmách. Kérky sice získávají pořád větší popularitu mezi mladými, ale i tak je to procento pořád nízké. Ještě je potřeba říct, že negativní postoj k tetování je především záležitost většinové populace, tedy Chanů.

Můžeš to trochu rozvést?

Čína je domovem mnoha národností, oficiálně jich je padesát šest. Většina Číňanů jsou Chanové. Řada menšinových národností má svá tradiční tetování, která bohužel postupně mizí. Dnes už je mívají spíše jen starší ročníky. A to i proto, že jsou kultury a zvyky těchto menšin obecně považovány za zpátečnické. Co vím, ještě možná tak mezi mladými buddhistickými mnichy v jižní Číně je tetování celkem běžné. Většinou si tetují části posvátných textů nebo různé symboly.

Takže se zdá, že pro potetované lidi tam život není žádný med. Tatéři to tam taky asi musí mít těžký…

Jo a ne. Některý věci jsou tam pro tatéry naopak jednodušší. Protože v Číně tetování není oficiálně nijak regulované, může si studio otevřít v podstatě každý. V Číně to nikdo moc neřeší a tak je tam spousta studií a spousta tatérů, kde si člověk nemůže být jistý kvalitou. I já jsem si otevřel studio a později jsem spojil síly s kamarádem a přestěhovali jsme se do většího v centru Chengdu. U nás byla ale kvalita samozřejmě zaručená (smích). Bohužel uživit se tetováním v Číně je boj, přetlak tatérů znamená hodně nízké ceny a proto jsme často tetovali i zadarmo kvůli recenzím.

Takže jste tetovali v podstatě cokoli, co si klient přál?

Přesně tak, nebylo moc na výběr. Už bych se k tomu vracet nechtěl, ale na druhou stranu jsem se tak hodně naučil. Navíc díky tomu teď vím, co mě baví. První tetování, které jsem udělal profesionálně, byla orchidej v čínském watercolor stylu. A čínský watercolor je jeden ze stylů, které dělám dodneška.

Super, tenhle styl nám tu zatím chyběl. Co ještě? S čím za tebou mají zákazníci chodit?

Nejradši mám momentálně kaligrafická tetování, tedy čínské znaky v umělecké podobě. A taky tetování inspirovaná čínskou tušovou malbou. Hlavní inspirací jsou pro mě květiny, zvířata, hory… A samozřejmě obrazy mistrů čínské tušové malby. Pracuju s černou i s barvami. V Praze jsem si všiml popularity čínských znaků, ale většinou jsou vytetované fakt strašně. Nejen technicky, ale často i zvolené fonty jsou prostě esteticky hrozné. A samozřejmě ve většině případů jsou to blbosti, které nedávají smysl. Nikdy si nenechte v čínštině tetovat svoje jméno. Takhle to nefunguje! Musím ale říct, že tohle se moc neliší od Číny, kde si zase lidi nechávají tetovat nesmyslné nápisy v angličtině.