Suicide, česky sebevražda. Tak zní název jedné ze základních suspension pozic. Jasně, dvakrát pozitivní název to není. Skrývá se v něm ale hluboký princip rituálu.

Při závěsu typu suicide je kůže v horní části zad propíchnuta dvěma háky. Tah zvedá na kůži na zádech, visící má lehce předkloněnou hlavu, takže pozice skutečně připomíná oběšence. Vypadat jako oběšený není zrovna věc po které by lidé toužili. Proto se pro pozici často používá prostě název záda.

 

Sebevraždu nechci

Několik účastníků Hell suspension workshopů se zmínilo, že právě kvůli jménu pozice si nevybrali suicide jako svůj první závěs, přestože ho na začátek doporučujeme. „Nechci viset na suicide, protože se mi nelíbí název. Je temný a připomíná smrt a to si nechci s věšením na háky spojovat,“  říká jedna z účastnic. Není divu. Sebevražda s sebou ve většině společností nese morální stigma. Navíc je „západní myšlení prostoupeno hlubokým strachem ze smrti a stárnutí“ (Stephenson, 2012, s. 95).

Háky na vlastní kůži: Několikrát do roka pořádáme Hell suspension workshopy. Podle počasí se věšíme venku nebo uvnitř. Pokud vás rituál věšení na háky zajímá, mrkněte na hell.cz/suspension.

Symbolická smrt

Antropologové i psychologové se ovšem shodují na tom, že princip smrti je nedílnou součástí přechodových rituálů, ke kterým věšení na háky neboli suspension patří. Nejde tu ovšem o smrt fyzickou, ale o smrt symbolickou. Ta slouží jako mezník a zároveň odkazuje na kruh života: narození – smrt – znovuzrození. Tento cyklus je patrný například v přírodě při střídání ročních období nebo jej známe z mýtu o Fénixovi znovuzrozeném z vlastního popela.

Přechodový rituál znamená, že přecházíme od něčeho k něčemu jinému. Něco opouštíme a něco jiného získáme. Velmi výrazné je to třeba u přechodových rituálů z dětství do dospělosti, které stále praktikují různé kmeny, komunity a původní národy po světě. Moderní suspension, jak ji děláme v Hellu, předem neurčuje od čeho k čemu účastníci přecházejí. Naopak jim dává volnost použít aspekt rituálu, přechodu a symbolické smrti a znovuzrození k tomu, co je pro ně v jejich životech právě aktuální.

Smrt jako podstata rituálu

Symbolická smrt, tedy mezník, který nám pomůže vyznačit, kde končí staré a přichází nové, je v rámci rituálů často představován záměrným zraněním iniciovaného. Může jít o závěs na háky, tetování, jizvu nebo i jen malý řez do kůže. V případě, že by součástí rituálu nebylo riziko, strach a diskomfort představovaný v tomhle případě bolestí, neměl by rituál hloubku a tedy ani význam a schopnost transformovat (ibid., s. 94).

Symbolická smrt v podobě závěsu na háky má také za úkol vyvolat tzv. smrt ega. To je psychologický termín, který „označuje dokončení vývojového stádia nebo stav, kdy starší aspekt osobnosti uvolní místo nové obohacenější verzi“ (ibid., s. 94). To je podstatou přechodových rituálů.

Tím, že se rozhodneme prožít rituál suspension, podstupujeme symbolickou smrt proto, abychom se něco naučili a zažili a mohli dál v životě kráčet bohatší o tuto zkušenost. Název pozice suicide, sebevražda, v tomhle světle ztrácí na své negativním významu. Odráží v sobě naši ochotu podstoupit symbolickou sebevraždu starého já a posunout se na vyšší úroveň.

Název suicide není tak elegantní a poetický jako jména suspension pozic lotos, balerina nebo vycházející Venuše, ale nese v syrovosti pojmenování jeden ze základních principů přechodových rituálů, které lidstvo praktikuje tisíce let.

 

Literatura: STEPHENSON, Bret. Co dělá z chlapců muže: duchovní přechodové rituály ve věku nevšímavosti. Praha: DharmaGaia, 2012. Nová éra. ISBN 978-80-7436-019-0.